Plná hydratace
Z Holandska chleba Pravegan vozí výlučně náklaďáky na plyn a rozpéká se nad ránem elektřinou z ekologických zdrojů.
Kdyby si lidi trochu přispali, mohlo by se to rozpékat ve sluneční peci, meditoval jsem při chůzi. Odpočatí lidé a Pravegan přímo z lůna přírody. Skoro. Win-win, usmál jsem se a mimoděk rukou zkontroloval tašku. Nějaká lehká, zdá se. Sklouzl jsem pohledem a den se zamračil, láhev na vodu je prázdná. Filtrovaná, šťastná voda mě dnes neprovází.
Myšlenkami rychle procházím ránem. Ano, tady nesu talíř od snídaně, všímám si bublající filtrace. Uvědomil jsem si, že je láhev ze včerejška ještě v tašce. Myšlenka se snaží udržet, ale beznadějně klouže a utápí se v pozdravech od dětí, ženinou snahou najít mobil, vyštěkávajícím psem.
Když dokončím tuto rychlou analýzu, dobíhající vzpomínka na ráno mi přinese ještě jeden obraz. Ten, jak na něm nechávám stát netknutý mátový čaj, odmítám zbytek smoothie a spěchám na autobus. Já jsem nepil! Nepil. Nepil... A teď ani nemám co. V první chvíli mě zachvacuje panika. Jsem ale dospělý muž, cyklista a člen mužského kruhu. Pohledem rychle kontroluju okolí. Támhle. Pár rychlých kroků a jsem v tmavém podchodu.
Takže popořádku. Nejdříve já. Mám pocit, že se mi stahuje kůže na obličeji, dlaně neobvykle suché, cítím se mírně unaveně, zatím tedy žádné vážné problémy, to se ale může rychle změnit. Teď stav zásob, to bude rychlé: Nula. No a konečně okolí. Podchod mi poskytuje stín, ale jinak nic. Rozhlížím se po ulici. Dopolední slunce ji dělí téměř přesně napůl - půl ve stínu, půl na ostrém slunci. Takže na řešení problému mám jen jednu polovinu ulice, naštěstí tu moji.
Opouštím tedy dočasný úkryt, kterému ale věnuji alespoň krátký pohled, přece jen mi byl dobrých ochráncem a svědkem mých myšlenek. Držím se spíše při zdi, dál od sálajícího tepla z druhé strany. Míjím výdejnu knih, výdejnu elektra, výdejnu vybavení výdejen. Klíčovou službu. Úpravnu psů s asijským bistrem v jednom vchodu. Jindy bych tím pěkně prohnal instagram, dnes jde ale o hodně. Propadám skoro beznaději, když se přiblížím k trafice. V odrbané ledničce se pod zámkem krčí plastové lahve. Nejdříve se je chystám bez zájmu minout, ale pak se ozve pud sebezáchovy.
Vracím se a koukám do ledničky. Odcházím a znovu se vracím. Lahve mě lákají a děsí zároveň. Mrtvá voda, lapená na týdny v petkách, stokrát odpařená a zase stečená v maličkém prostoru pod vrškem. Potlačuji dávivý reflex a mačkám si kůži na ruce. Dolíček zůstává o chvilku déle, dehydratace se blíží. Pozoruji čáru dělící ulici, je o hodný kus blíž, úplně cítím nedočkavý žár. Jako ve snu platím, vrzne petlice a už svírám v ruce potící se láhev. První lok vlastně ani nevnímám, druhý, pátý, desátý. Choulím se na lavičce.
Jak se mi vrací jasnější uvažování, skrývám petku, dosud přitisknutou na hruď, do tašky. Po pár minutách se zvedám a odcházím na tramvaj. Plně hydratován, usměju se. Plně hydratován za cenu, kterou ukrývám v tašce. Úsměv mi vadne.
Poloprázdná tramvaj se vleče horkými ulicemi. Potím se. Po pár křižovatkách se začnu ošívat, jak si tekutina našla rychlou cestu tělem. Ploužení po kolejích se stává nesnesitelně pomalým. Mysl mi vklouzne k petce v tašce. V duchu se okřiknu.
Po několika dalších zastávkách a kodrcání přes výhybky se ta myšlenka vrátila.
Jakub Špičák
Trable s láskou
Možná se nudil nebo chtěl vidět, co to udělá, zvědav ač vševědoucí. Tak rozlil lásku, která se teď plíží jako jedovatý plyn a všude se dostane, do každé domácnosti, škvíry i do oblečení. Všechno je jí nasáklé.
Jakub Špičák
Na pivo do kavárny aneb Muži, kteří milují nářadí
Původně to byla hospoda, ale pak ji musel majitel zavřít a prodat. Byla totiž příliš jednoúčelová. Jako dříve masny nebo třeba pošty, na kterých šlo o dopisy a balíčky a vonělo to tam razítkovou barvou.
Jakub Špičák
Po stopách otců
Přišel s tím brácha. Jeho synovi bylo pět, mým pět a sedm a prý začněme z nich dělat chlapy. Tedy utrhněme je konečně maminkám od prsů a vyražme s nimi do lůna přírody a vstříc dobrodružství.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 4.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti už definitivně zmizí.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 3.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti se postupně hodně vzdálí těm původním.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
USA pozastavily dodávky bomb Izraeli. Nechtějí krveprolití v Rafáhu
Spojené státy odložily plánovanou dodávku munice Izraeli a kvůli jeho operacím v Rafáhu na jihu...
Monopol skončil. Čínské satelity obsazují orbitu, znepokojují Pentagon
Čína buduje svou „flotilu“ satelitů v takovém tempu, že Spojené státy ztrácejí svou dominanci ve...
Další útok na politika v Německu. Někdejší primátorku napadli v knihovně
Někdejší primátorku Berlína Franzisku Giffeyovou ve středu napadl útočník, těžkým předmětem ji...
Výnosy z ruských aktiv půjdou na zbraně pro Ukrajinu, shodli se zástupci EU
Zástupci členských zemí Evropské unie se ve středu v Bruselu v zásadě shodli, že výnosy z ruských...
Prodej rodinného domu 4+1 , 738m2, Volfartice
Volfartice, okres Česká Lípa
2 480 000 Kč
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 427x