Můj souboj s kávou: Zkřížení mečů
Odpoledne možná trochu unavenější, ale jak říkám, byla to neděle, rodina na týden odjela, o nic nešlo.
Druhý den, pracovní, už byl trochu slabší. Smutně na mě koukal prázdný hrnek, nedal jsem si důsledně ani čaj. Hlava se odmítala na cokoliv soustředit, byl jsem ale na něco takového připravený a měl jsem v plánu spíše rutinní činnosti. Odpoledne se dostavila první mírná bolest hlavy. I to jsem ale čekal a rozhodně to nebylo nic k nepřežití.
Večer jsem zalehl brzy, z minulé zkušenosti jsem tušil, co se asi bude dít. A ano, asi ve dvě v noci mě probudila bolest nohou, hlavně lýtek. Dlouho jsem přemýšlel, jak tu nepříjemnou bolest popsat, a nakonec jsem na to přišel. Byl to stejný pocit, jako když se ve stoje předkláníte a snažíte se dotknout země a nejde to. Svaly na nohách se natahují a bolí, až musíte přestat. A přesně taková bolest to byla. Bylo to hodně nepříjemné, nemohl jsem najít žádnou pozici, která by mi zcela ulevila, ale po asi dvou hodinách se mi podařilo zase usnout.
Ráno jsem byl lehce nevyspalý a bez motivace. Den se sunul jako umírající náklaďák do kopce. Neustále jsem cítil jako v pozadí bolest nohou, hlava mě pobolívala a tupě mi v ní tepalo. Přestal jsem si hrát na hrdinu a zkusil ibalgin. Velký efekt to bohužel nemělo, možná se trochu ulevilo hlavě, nohám nikoliv. Nic se mi nechtělo, při pokusu se na něco soustředit jsem měl pocit, že se mozek aktivně brání, jako bych se pokoušel projít gumovou stěnou.
Večer jsem uléhal s lehkými obavami, ale k posteli jsem si položil přítele v tabletě a zalehl. Ve dvě jsem byl zase vzhůru. Bolest byla o dost nepříjemnější a sunula se od lýtek do stehen. I když jsem hned zhltl připravenou růžovou úlevu, kroutil jsem se ve snaze nalézt nějakou úlevu ještě déle, než noc před tím. Zkoušel jsem přemýšlet, proč to sakra bolí zrovna v noci a proč tak neulevitelně, ale nešlo to. Jen únava a bolest. A já.
O následujícím dni nemůžu říct nic, nějak jsem jej přežil. Bolest svalů vždy s pohybem ustoupila do pozadí. Ne, nezmizela, na to byla potvora příliš vytrvalá.
Do postele jsem se těšil, ale tušil jsem, že to ještě neskončilo. Ve dvě jsem byl opět vzhůru a sahal celkem beznadějně po tabletce. Tentokrát mě bolel zadek, přesněji řečeno sedací svaly. Bylo to zatím nejhorší, nedalo se ani zkoušet usnout, bylo to vážně k nevydržení. Trochu pomohla vycházka na záchod a zpět, ale opravdu jen asi na minutu. Už jsem nevěděl, co mám dělat, a skutečně bych uvažoval o kávě, kdybych si doma nějakou nechal. Pak jsem ale našel polohu, ve které jsem byl schopen vždy krátkého spánku, a to v sedě. Bylo to divné, spát opřený v sedě, navíc to moc nešlo. Stále jsem se kácel na jednu nebo na druhou stranu. Tak jsem se obložil peřinami a začal se kácet dopředu. Ale to už mi bylo skoro jedno a nějak jsem to doklepal do rána.
V kanceláři jsem se v polovědomí kroutil na židli, protože každá poloha pro mě byla po chvilce nesnesitelná, bolely mě teď střídavě celé nohy i se zádí.
Takhle to dál nešlo. Uvařil jsem si kávu a nekecám, skoro s odporem ji vypil. Bolesti ustoupily skoro hned. Asi za dvě hodiny jsem si dal ještě jednu, bolesti zmizely a vrátilo se mi jasnější myšlení. Ale tady kofein obehrál sám sebe, protože jsem okamžitě začal přemýšlet o pomstě.
Pochopil jsem, že jen tak stisknout vypínač v mém případě asi nepůjde. Udělal jsem si rychlý průzkum na internetu s vědomím, že internet není suma vědomostí, ale názorů. V češtině toho kupodivu moc nebylo, což je taky důvod, proč jsem se rozhodl sepsat tento článek. I tak to vypadalo, že pro někoho může být odvykání od kofeinu dost dlouhá a bolestivá agónie, podle všeho jsem na tom nebyl ještě nejhůř. Zosnoval jsem plán na pomalý, nenápadný ústup, kofein si určitě ničeho nevšimne a najednou bude pryč. Koneckonců, je to jen molekula, že? Že jo? Určitě.
Protože už jsem opravdu nepotřeboval další probdělou noc, začal jsem s třemi kávami, dvěma dopoledne, ty už jsem měl v sobě, a jednou odpoledne. Za dva dny jsem jednu dopolední udělal jen velmi slabou (moc k pití to nebylo, ale nechtěl jsem nepřítele znovu podcenit) a druhý den ji vynechal. Tak jsem opatrně postupoval asi dva týdny, přes dvě kávy k jedné po obědě.
Pak jsem vypnul vypínač znovu a trochu napjatě čekal, co se stane tentokrát.
Příběh se chýlí ke konci a vypadá to na šťastný konec. Bolesti se znovu neobjevily, jen občas trochu zabolela hlava. Pak se ale kofein vzepjal k poslednímu úderu. Tedy, nemohu to dokázat, ale bolesti zubů a sanice se objevily zničeho nic a hlavně se stěhovaly po mých ústech, jako by se tím bavily. Hele, a tady ještě zkusíme podráždit nerv, tady zase trošku škubneme ve tváři a ještě tady škrábneme po kosti. Nebylo to nesnesitelné, ale objednal jsem se k zubaři. Než však stihla uplynout jeho dovolená a moje dovolená, abychom měli šanci se potkat, odputovala putovní bolest někam, kde doufám už zůstane.
Je to šest týdnů, co jsem přestal s kávou, a vypadá to, že jsem vyhrál. Soustředění a chuť něco dělat se mi vrací po malých krůčcích, které jsou znatelné vlastně až při zpětném ohlédnutí. Ráno se budím vyspaný a večer na mě nejdou mrákoty.
Kávu si jen tak zase nedám. Ne že bych se jí bál, je to jen molekula, ne? Ale bojím se sebe. Jedna káva příležitostně určitě nikomu neškodí, ale já bych do toho zase spadl, vím to, je to příliš jednoduché a příliš po ruce.
Netvrdím, že můj případ je obvyklý. Je možné, že jsem na kofein přecitlivělý a podobná dávka se obvykle takto neprojevuje. Spíš jsem chtěl upozornit na to, že to v žádném případě není zcela neškodná látka a při „vhodném“ použití se z ní stane něco, co vám může kazit život a čeho nemusí být jednoduché se zbavit.
Už je to pár let, co jsem přestal kouřit. Překonat nutkání bylo horší, než u kávy, ale rozhodně to tak nebolelo.
Jakub Špičák
Trable s láskou
Možná se nudil nebo chtěl vidět, co to udělá, zvědav ač vševědoucí. Tak rozlil lásku, která se teď plíží jako jedovatý plyn a všude se dostane, do každé domácnosti, škvíry i do oblečení. Všechno je jí nasáklé.
Jakub Špičák
Na pivo do kavárny aneb Muži, kteří milují nářadí
Původně to byla hospoda, ale pak ji musel majitel zavřít a prodat. Byla totiž příliš jednoúčelová. Jako dříve masny nebo třeba pošty, na kterých šlo o dopisy a balíčky a vonělo to tam razítkovou barvou.
Jakub Špičák
Po stopách otců
Přišel s tím brácha. Jeho synovi bylo pět, mým pět a sedm a prý začněme z nich dělat chlapy. Tedy utrhněme je konečně maminkám od prsů a vyražme s nimi do lůna přírody a vstříc dobrodružství.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 4.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti už definitivně zmizí.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 3.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti se postupně hodně vzdálí těm původním.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 2.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti se postupně změní na více než neobvyklé.
Jakub Špičák
Čtyři Hanky, díl 1.
Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti se postupně změní na úplně, úplně jiné.
Jakub Špičák
Stávka za budoucnost
Kdo četl nebo sledoval Hru o trůny, případně je zběhlý v historii, zná ten příběh, kdy se lidé handrkují o trůn a přitom se za obzorem chystá něco mnohem, mnohem horšího, přitom poslům nikdo nevěří, ba nemá na ně ani čas.
Jakub Špičák
Frontální výzkum
Považujte mě za snílka, ale já věřím, že se každý člověk chová racionálně, a to včetně pitomců. Jsem zvídavý typ, a tak jsem se rozhodl zjistit, jaké že rácio se to skrývá v těch, co se na mě tlačí ve frontách u pokladen.
Jakub Špičák
Nejsem Leonardo
Seděl jsem v kuchyni a bylo mi dost úzko. Právě odešel elektrikář, potřeboval jsem domluvit protažení zásuvky. Místo toho jsem teď přemýšlel, jestli se vůbec dostanu ven, aniž bych bídně zhynul po zásahu elektrickým proudem.
Jakub Špičák
Pozor na to, kam to strčíte
Ne, tenhle článek nebude obscénně biologické povahy, i když popsaná situace vám může způsobit stejné nebo i větší problémy, než hormonálně řízený úlet.
Jakub Špičák
Svoboda na tlusto namazaná
Před těmi třiceti lety mi bylo patnáct a nadšeně jsem se účastnil demonstrací a hltal všechno nové v televizi - hlavně proto, že se tam začaly objevovat skupiny, které jsem znal jen z mnohokrát kopírovaných kazet.
Jakub Špičák
Totální mobilní válka
V dobré víře ze svých dětí dělám outsidery. Je to těžké a zřejmě i sisyfovské. Ale nepřestanu s tím.
Jakub Špičák
Od porna k výmluvě
Porno je občas velice solidní motivací k technologickému pokroku, od VHS přes širokopásmový internet a internetové video až k použití umělé inteligence. A může zasáhnout i do politiky.
Jakub Špičák
Elektronický dobrý úmysl
Co skrývá elektronická cigareta, aneb jak se dobrý úmysl zase zvrtl. Pokud to vůbec dobrý úmysl byl.
Jakub Špičák
Ach ta Greta
Ta Greta, ta jim dala. Ta nám dala. Té jsme dali. Té dávají. Obyčejná, možná trochu pokažená holka, co vykřičela svoje mladé znechucení. Nebyl jsem v tom věku jiný, matka debil, otec debil, pokrytec, kam se podíváš.
Jakub Špičák
Plná hydratace
Je krásné dopoledne, slunce pomalu rozpaluje ulice, ale ještě je příjemně. V žaludku mě těší chleba tak celozrnný, že jsou v něm kousky klasů, s příměsí pravé hlíny.
Jakub Špičák
Můj souboj s kávou: Teoretická příprava
Když začnu citací wikipedie, tak můžu říci, že kofein je pravděpodobně nejrozšířenější stimulant na světě, který se užíváním ve větším množství stává drogou.
Jakub Špičák
Můj souboj s kávou: Začátek konce
Je to šest týdnů, co jsem přestal pít kafe a vůbec kofein ve všech podobách. Bolelo to, ale zdá se, že jsem vyhrál.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 427x