Čtyři Hanky, díl 3.

Toto je kopie záznamů z blogu dvanáctiletého kluka. Jeho obvyklý život a obvyklé starosti se postupně hodně vzdálí těm původním.

Třicetpět

V noci mě probudil nějaký hluk na chodbě, teda probudil nás všechny. Táta se byl podívat, ale nikoho neviděl. Všiml si, že na dveřích máme něco namalované. Nejdřív nám to naši nechtěli ukázat, ale procpal jsem se ven a viděl načmárané velké přeškrtnuté I a pod tím TÁHNĚTE. To teda nevím, kam. A táta přece Íčko má. To byli nejspíš nějací puberťáci.

Třicetšest

Čmáranice na našich dveřích se opakují každou noc. A jsou pěkně sprosté. Máma už nebrečí, když je zkouší drhnout. Dneska přišlo pár lidí z domu, že jsou výbor. Táta mě se sestrou poslal pryč, ale i tak bylo hodně slyšet. Máme se prý odstěhovat, protože bezy tady nikdo nechce. Jaký bezy?
Aktualizace 19:11: Tak je to nová přezdívka - BEZ IMUNITY - bezi. Našel jsem to na internetu. Takže my jsme bezi.

Třicetsedm

Ptal jsem se táty, jestli se budeme muset odstěhovat. Vysvětloval mi, že nás nikdo nemůže poslat jen tak pryč, ale nějak jsem mu to nevěřil.
Aktualizace 17:23: Vypnuli elektřinu.
Aktualizace 19:21: Jsem připojený na wifi od sousedů, snad si toho nevšimnou. Elektřina pořád nejde, ale jenom v našem bytě. Musím si šetřit baterku.

Třicetosm

Jsme na cestě k babičce a dědovi. Posledních pár dní to bylo hustý. Nejdřív nám jenom vyhazovali pojistky, pak vypnuli i vodu a plyn. Naštěstí topení prý vypnout nejde, říkal táta. Naši volali policajty, ale ti nic neudělali, nechtěli ani jít k nám, bavili se jen s tátou venku. Táta pak ani neřval, ani nebrečel, ani máma ne. Nakonec jsme se sbalili a vyrazili k babičce a dědovi. Když jsme šli do auta, procházeli jsme takovou hodně širokou uličkou sousedů. Jedna stará paní mi plivla pod nohy. Nikdo nic neříkal, jen si všichni zakrývali nosy a pusy. Byl jsem rád, když jsme odjížděli, ani jsem se nedíval zpátky.

Třicedevět

K babičce a dědovi jsme přijeli za tmy. Konečně báječné, teplé jídlo, sprcha a babička s dědou. Bylo to skoro jako jindy. Naši se dokonce usmívali, když plánovali, že budeme s Hankou chodit tady do školy, do stejné, co chodil táta. Chce se mi teď strašně spát.

Čtyřicet

První nápis na vratech se objevil třetí noc. Je to jako přes kopírák, jako fakt hnusnej sen. A k tomu babička a děda, kteří se bojí ještě víc, než my. Nechtěli je pustit do obchodu, i když mají lesknoucí se I. Prý špíny bezácký, křičeli na ně. Babička ani nemohla dojít domů. Jsem strašně naštvaný, jak někdo může udělat něco takového?

Čtyřicetjedna

Je skoro půlnoc a na mobilu mám všechno vypnuté a ztlumené, abych mohl napsat tento poslední zápis před cestou. Máma s tátou mě probudili a měli jsme tajnou poradu, bez Hanky, ta by to ještě nechápala. Kvůli babičce a dědovi odjedeme zítra do Itálie! Táta tam má nějakého známého, prý bychom tam mohli být, než se to nějak srovná. Je to taky v Unii, tak zkusíme očkování tam. Je to dobrej nápad! Babičce a dědovi to říkat nebudeme, pošleme jim pak fotku. Aby se netrápili předem. Naši jsou super!

Čtyřicetdva

Vyrazili jsme dopoledne, když šli prarodiče za starostou. Oba se na to pěkně oblékli a já jsem jim skoro zamával, ale naštěstí jsem si včas vzpomněl a neprozradil jsem se. Rychle jsme zabalili, co jsme měli, a vyjeli jsme. Teď jsme už v Rakousku, zatím je všechno v pohodě. Mám i power banku a skoro na každé benzince je wifi. Ani se moc nenudím.

Čtyřicettři

Právě jsme přijeli do Itálie, ani nevím, jak ta cesta uběhla. Táta vypadá strašně unaveně, ale usmívá se. Teď je dopoledne, je tady krásně a stojíme za nějakou benzinkou. Táta šel pro snídani a pak mi dá nabíjet mobil. Já, Hanka a máma radši nikam nechodíme. Na lesklé I se ptají i tady.

Čtyřicetčtyři

Došla mi data a ani telefonovat nejde. Ptal jsem se táty a prý bude zaplacený jen jeden mobil, ten jeho, protože jinak to stojí spoustu peněz. Takže odteď budu psát do zásoby a pošlu to vždycky někde na volné wifině. Zajímavý: je jednodušší najít wifinu, než zásuvku.
Aktualizace 13:57: Jsme na místě. Vypadá to jako nějaká obrovská farma. Je tu hezky, u nás prý sněží.

Čtyřicetpět

Obklíčili nás! Je tu strašný hluk, spousta lidí. Tátu s mámou někam odvedli, s Hankou jsme tu zavření. Hanička pláče. Mám strach.

Čtyřicetšest

Myslel jsem, že už psát nebudu. Byl jsem o tom pevně rozhodnutý. Ale pro mého věrného čtenáře z Číny, jak mi máma vysvětlila, nejspíš nějakého robota, budu pokračovat. Jedeme dál, prý na jih, na Sicílii. Nevím, co tam budeme dělat, ale snad by tam měla být vesnice nebo tábor nebo něco, kde bychom mohli být a nechat se znovu naočkovat a nevím. Slyšel jsem, jak se naši šeptem bavili, jestli budou stačit peníze. Na Sicílii ano a pak se uvidí. Mám pocit, že je mi to jedno.

Čtyřicetsedm

Minule jsem ani nenapsal, co se vlastně na farmě u toho tátova známého stalo. Nejdřív nás přivítal úplně suprově, dostali jsme zmrzlinu a tak. Večer jsme šli normálně spát, jako my s Haničkou, táta s mámou zůstali s tím pánem a jeho ženou. Zbytek znám jen z tátova vyprávění, které bylo tak sprosté, že ho tady nemůžu napsat. Ale pochopil jsem, že se opili, pán se ptal na Íčka, pohádali se a skončilo to zavoláním policie. Ti nás nakonec vyvedli a prý se nesmíme vrátit. Jeli s náma až na hranice s Rakouskem, ale táta to pak zase otočil a tak se blížíme k Sicílii. Jo, jedeme všude kromě dálnic, protože naši nechtějí zbytečně utrácet.

Čtyřicetosm

Jsme v nějakém městě Villa něco, nestihl jsem si to přečíst a našich se ptát nemůžu, jsou hrozně nervózní a pořád křičí na nás i na sebe. Jsou tu neuvěřitelný kolony aut, ale už se blížíme k přístavu, odkud nás trajekt převeze na Sicílii. A pak se uvidí. Ještě jsem přes všechny ty auta neviděl moře. Ale je docela teplo.

Čtyřicetdevět

Jsme na Sicílii. Bez auta. Musím říct, že to bylo asi náročný. Viděl jsem tátu zase plakat, měl normálně slzy v očích, ale asi ze vzteku. Auto jsme prodali, abychom měli na tu cestu trajektem, stálo to asi neuvěřitelné peníze, abychom se tam dostali. A to jsme směli být jen na palubě a hlídal nás nějakej chlap ve strašně špinavým svetru. Takže dál půjdeme pěšky. Máma mi nechtěla odpovědět, když jsem se ptal, kde budeme spát. Bagety z benzinek už mi lezou i ušima, ale teď asi na benzinky chodit nebudeme.

(pokračování příště)